|
|
|
Dívka jménem Olomouc Autor: Zmýlená (Občasný) - publikováno 22.6.2000 (19:18:12), v časopise 23.6.2000
|
| |
|
Může mít město duši? Zeptejte se vědce a řekne vám ne, není to živý tvor, jen hromada cihel a betonu. Položte však tu samou otázku básníkovi (nejlépe o jeho rodišti) a nejen, že vám přisvědčí, ale nejspíš vás také zahrne vlnou nostalgicky zabarvených metafor. Kdyby se tedy mávnutím kouzelného proutku všechna města a vesničky světa proměnily v lidské bytosti, jaké by bylo to moje, sice ne rodné, ale určitě nejmilejší město?
Na první pohled sympatická dívka menší postavy, v hanáckém kroji.....a s mobilem za pasem. Ano, čtete dobře, Miss Haná přeci není žádná „vesnická nána“, nýbrž moderní děvče. I když konec konců, je to Hanačka, žádná světačka. Ani nonšalantní slečna Paříž, ani emancipovaná americká feministka, či temperamentní seňorita Barcelona. Ale ani nafouknutá bublina pro turisty, kterou jsou dnešní Benátky.
Olomouc žije. Tam někde uvnitř tepe její srdce; jediný moravský orloj. Už to dělá tuto malou Moravanku jedinečnou, něčím podobným se může pyšnit jen její slavnější a průbojnější sestra Praha. Mnohým turistům naši Olomouc svou krásou zastiňuje. Ale Olomouc pamatuje lepší časy. V dobách, kdy bývala královnou Velké Moravy se jí nemohla Praha vůbec rovnat.
Právě jsem naznačila, že Olomouc není zrovna z nejmladších. Také se to snaží všemi prostředky krýt. Od nových „make-upů“ na fasádách domů až po radikální plastické operace. Za všechny uveďme z nedávné minulosti tolik oblíbený, obdivovaný a dodnes všemi zbožňovaný Prior.
Než tuhle dívku opravdu poznáte, dokáže vám někdy pěkně zamotat hlavu. Občas zakopnete na „kočičích hlavách“ a v některých sídlištích se můžete ztrácet stále znovu. Až si zvyknete vy na ni a ona na vás, není těžké se do ní zamilovat. A kdyby vám časem její krása tak trochu zevšedněla, stačí zvednout oči od výkladů obchodů a hned objevíte nové dimenze její duše. A pochopíte, že je jedinečná. Jedna z těch, které mohou dát vašemu životu smysl.
Vánoční, zasněžená a jen pouličními lampami osvětlená Olomouc na vás dýchne svou neopakovatelnou atmosférou Baroka. Baroka možná okázalého a někdy až strojeného, ale Baroka tajemného, které se upíná někam výš než kam sahá lidská představivost. A taková umí být i Olomouc, když odkryjete její vnější, povrchní vrstvu.
Když jsem se s ní před pěti lety setkala poprvé, měla jsem trochu strach. To už je však dávno pryč a od té doby k ní stále více patřím. K té malé Hanačce, která se chce stát Evropankou. Doufám, že se jí to podaří. Zaslouží si to.
|
|
|