Stál jsem nad Prahou
a to město bílé i temné
bylo cítit soumrakem, sakrálně, vanilkou šlapek
a rybí restaurací na Kampě
neony v zapadlých pajzlech mrkaly cizokrajným open
uvědomujíce si svoji jepičí existenci
i hranice svitu a tmy
tvé šaty na Andělu
ti chtěl svléci ten podzemní vítr
a ty jsi měla starost o své vlasy
a já chtěl aby nám ujely všechny vlaky
až na konečnou
a my zůstali
když máš strach z letících holubů
svíráš pevně moji ruku
a já si uvědomuji
že jejich oči jsou jako kapky krve
a že se dnes budeme milovat
|