Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 16.11.
Otmar
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Poděkování Petře
Autor: Viv (Občasný) - publikováno 29.10.2002 (07:19:52)

Poděkování Petře

 

Petra je člověk, kterej je pořád s námi, i když nás vlastně opustila. Nemyslím si, že by se tak stalo proto, že už by tu s námi nechtěla být, ale protože už přišel její čas, což zní příšerně, zvlášť, když si uvědomím, jak moc byla mladá. Abych byla upřímná, nemůžu říct, že bysme byly v každodenním kontaktu, ale co v nás všech určitě zanechala, byl její zářivý úsměv a zvonivý smích. Její úsměv bylo něco, co „nosila“ na tváři každý den a nejspíš ho nikdy „neodkládala“. Možná si už neumím vybavit její hlas, ale na ten její úsměv asi nikdo z nás nikdy nezapomene.

 

Moc jsme si přáli, abychom její odchod mohli posunout alespoň o několik „světelných“ let – to proto, že jsme jí všichni měli tak rádi, proto, že v našich srdíčkách měla zabodnutej střípek svojí jedinečný osobnosti a taky nejspíš z čistě sobeckých důvodů, protože jsme se prostě nechtěli nechat připravit o přízeň hřejivých účinků  její přítomnosti a navždy se tak vzdát jejího zářivého úsměvu.

 

S těmito pocity jsem se blížila k místu, kde se konal vzpomínkový večer na počest naší kamarádky Petry, která byla jedním z článků řetízku, po dlouhá léta pospojovaného dvěma pouty, kterými byly tanec a přátelství. Měla jsem z toho setkání smíšené pocity a chtělo se mi brečet. Ale pak se stalo něco, co se dá přirovnat k přívalu nejmocnějších citů a co člověk zažije jen párkrát za život.

 

Sešlo se nás poměrně hodně. Přišli všichni, kteří chtěli přijít a prohlížely se fotky, ze kterých se na nás smála Petra. Připadali jsme si smutně i vesele a trošku jako spiklenci, které pojilo společné tajemství a tím byla láska k Petře. A tohle naše „tajemství“ z nás udělalo něco víc, než jenom přátele, kteří se sešli, aby vzdali hold někomu tak blízkému, jako byla Petra. Stali se z nás naprosto otevřené, příjemně vstřícné a srdečné bytosti, které měli střídavě slzy i smích v očích, ale taky strach o toho druhého. Nemyslím si, že by tomu bylo jinak, kdyby tam Petra seděla s námi, ale řekla bych, že ta bolest, kterou jsme si všichni nad ztrátou Petry prožili, v nás probudila ty nejušlechtilejší vlastnosti, kterých je lidská bytost schopna.

 

Odcházeli jsme „opilí“ těmito pocity a myslím, že to bylo proto, že Petra byla celý večer „s námi“. Chtěla bych jí proto poděkovat za ten střípek, který zůstane navždy zabodnutý v našich srdíčkách, dokud neopustíme tento svět. Děkujeme, Petro !



Poznámky k tomuto příspěvku
fungus2 (Občasný) - 29.10.2002 > skvělé a dojemné.
Body: 5
<reagovat 
stanislav (Stálý) - 1.11.2002 >

mně to přijde napsané moc dobře, nic bych nepiloval, nevidím k tomu důvod...

nějak komentovat to, co píšeš, jaksi nedovedu...


Body: 5
<reagovat 
Hanele (Občasný) - 29.10.2002 > ...Se ztratou milovane osoby se tezko vyporadavame...Ale kdyz to budu brat ciste jako slohovy utvar, tak bych rekla , ze to musis dost dopilovavat ...Ano je tam urcity dojemny nadech,ale jeste porad tomu neco chybi ...
<reagovat 
 Viv (Občasný) - 30.10.2002 > Hanele>  nebrala jsem to jako "útvar". Bylo mi tak příšerně, že jsem se z toho potřebovala vypsat, abych tu bolest v sobě jednou provždy uzavřela. Vím, že to není žádný veledílo, ale o to vlastně ani nešlo. Díky za postřehy
<reagovat 
 Hanele (Občasný) - 4.11.2002 > Viv> Ja vim ,ze jsi to tak nebrala,ale ja to tak vzala...Mozna bych se ti mela omluvit....Uprimne receno , ja vim jak je tezke vyrovnavat se z umrti blizke osoby...Ja tak ztratila svou prvni lasku...Proto jsem se snazila vice se divat na tuto publikaci jako na sloh. utvar , vis? A neuvedomila jsem si ,ze ,kdyz jsem se z toho vypisovala ja ....Taktez jsem se mnohokrat opakovala...Omlouvam se
<reagovat 
 Viv (Občasný) - 5.11.2002 > Hanele> Neomlouvej se :o) Víš, smrt je něco, s čím se asi nikdy nesmířím. Táta mi umřel, když mi bylo sedmnáct a každej další kdo odejde - jakoby si sebou vzal dalších mých deset let, tak hluboce se mě to dotýká. Jsem nejspíš nejsoucitnější tvor na světě a to vypsání se z toho, i když je to hodně bolestný a uslzený - pomáhá. Víš o čem mluvím a je mi to líto. Díky za reakci
<reagovat 
barlach (Občasný) - 6.11.2002 > No,mně se zabil kamarád před čtrnácti dny a dozvěděl jsem se to ve chvíli,kdy jsem byl mezi přáteli a po dlouhé době mi bylo výborně...Takže jsem tenhle text dočetl se značně zamlženýma očima.Možná,že kdybych to věděl,asi bych to nečetl...Nedokážu to hodnotit jinak než emocí.A ta je,bohužel,hodně silná.

Body: 5
<reagovat 
 Viv (Občasný) - 8.11.2002 > barlach>  to je mi moc moc líto, barlachu. Kdybych věděla, že tě to tak rozesmutní - napsala bych tam varování :o(
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter