Ráno, když ještě všichni spí,
já vyrván sladkému snění
svěřuji básním svá tajemství

…jak osudem byl oloupen,
ozářen krásou jejích očí
a vzápětí o vše připraven.

Tak tiše
jemným šustotem
pláčou moje ruce po papíře,
zanechávajíc modrou stopu
v tomhle ránu
….tak tiše
otvírají poezie bránu.

Slyšel jsem venku hlas,
chtěl jsem mu pomoci,
vyšel jsem v pole klas,
vyšel jsem do noci.

Šel jsem za tím hlasem,
zdál se mi jako můj druh,
najednou zjistil jsem
- opisuji kruh.

Ten hlas není venku,
nelze jej dohnat.
Zamčen je uvnitř nás,
v poslední z komnat.