Každý z nás máme svůj osud, minulost, současnost, budoucnost. Píšeme si svůj život jako tisícistrannou knihu. Píšeme svůj osud po kouskách a bláhově věříme, že nám někdo vede ruku. Žijeme si život a doufáme, že nepřijdou chvíle, které by nám zamíchaly karty. Karty našeho osudu. Jakýžto ale omyl!! Každý den je rozložen na milióny chvilek, okamžiků, které míchají našimi životy. Chůze na červenou přes zebru, výběr tisku, docházka do školy. Většině lidí se zdá, že jsou to běžné okamžiky, jakých zažíváte tisíce. Ale zamyslete se! Copak jste někdy, někdo z vás zažili stejný okamžik dvakrát za sebou?! Měli jste u toho stejné myšlenky? Pocity? Náladu?! Jak chutnal váš první polibek? Chutnal stejně jako ten druhý? A po druhém třetí?! Obávám se, že ne!

     Každý jsme oběti stereotypu. Návyku, zlozvyků. Ráno jezdíme do školy stejným autobusem, sedáváme na stejném místě, chodíme do školy stejnými zkratkami. Bavíme se stejnými lidmi, rozebíráme stejné situace. Ale myslíme u toho stejně? Každý pátek chodím do čajovny. Už skoro dva a půl roku. Potkávám stále stejné lidi, poslouchám každý týden ty samé přiblblé historky, při nichž se mění pouze jména, piju vždy stejný čaj. Proč to dělám? Ptají se nejen mí známí. Nevím určitě, ale každý týden, když se vracím z čajovny domů, vždy mě napadají otázky, myšlenky. Mám v hlavě hodně nového, co se usadilo uvnitř během těch pár hodin. A proto se ptám. Je tohle stereotyp? Pětkrát týdně škola. Stejní lidi, ale vždy pokaždé jiné myšlenky. Vztahuje se tedy stereotyp pohybu i na myšlenky?! Mohou být myšlenky stereotypní? Vždyť myšlenku nemůžeme ovládat, Myšlenky ovládají nás. Osud ovládá naše myšlenky. Uzavřený kruh. Jak z něj ven?! Doufáme, že když naděláme v životě boty, přijde kouzelník, čaroděj, prostě člověk s kouzelnou silou, či artiklem a vrátí tok času na začátek našich chyb. Jaké by to bylo? Bez chyb. Bez ztracených věcí, iluzí ?Bez ztracených lásek. Nudné?! Stereotypní?! Zoufale jednoduché?!! Je to tak. Přiznejme si to. Můžeme se snažit sebevíce, pořád budeme dělat chyby. Ale proč? Chyba je věcí stereotypní. Tak proč, když ji uděláme ještě jednou, dvakrát se nepoučíme ?! Protože jsme lidé? Nebuďme alibisté. To každá chyba je jiná. Má vždy jiný charakter, jiný podtext. A co my nato? My je prostě ještě neumíme řešit! I když se snažíme poučit přes 5000 let!

     Kdo zatím vším teda stojí? Kouzelný dědeček? Podivuhodný kouzelník? Bůh?!! A cotakhle prostě a jednoduše člověk. Nadutý pán tvorstva, člověk, využívajíc pouhou třetinu svého mozku. Prostý človíček a může mu být osm, dvacet, sedmnáct, padesát, či sto. Lidi nespojuje barva pleti, jazyk, věk nebo kultura, ale jejich chyby. Jsou pořád stejné, jen v různém provedení!! Černý, bílý, oranžový, vždyť je to fuk! Každý člověk sebou někdy plesknul na ulici, každý se někdy zapomněl vrátit kdy měl! Kdo nám teda řídí ten začarovaný kruh našich životů? A není to vlastně jedno!? Stejně umřem! Tak, či onak. A vy to víte.?!