|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Prolétáváš stěnou ve svém očním důlku do krajiny Černého prince pro jehelníček z vlasů Medusy šla bys i bosa po hlavách mudrců cestou ze sametové lidské kůže v sedmimílových španělských botách. Království se topí ve tvé vaně, nějaký malý zmetek vytáhl špunt, ztrácíš se ve víru a věříš, že každý den umírá na prahu chrámu minulosti. Pamatuji si každé tvé slovo, mám je napsaná zevnitř lebky, kdyby sis někdy chtěla počíst, jsou tam. Mám na klávesnici sedm sjetých trpaslíků, co mě tahaj za prsty, ťuk, ťuk, ťuk, zní to jak rány gilotinou při revoluci v pantomimě. Mám dlouhou chodbu s řadou dveří, které neotvírám. Mám pár stínů kolem, abych se necítil tak osaměle. A taky každé ráno mívám stmívání...
|
|
|