|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Prolétáváš stěnou ve svém očním důlku
do krajiny Černého prince
pro jehelníček z vlasů
Medusy
šla bys i bosa po hlavách mudrců
cestou
ze sametové lidské kůže
v sedmimílových španělských botách.
Království se topí ve tvé vaně,
nějaký malý zmetek vytáhl špunt,
ztrácíš se ve víru
a věříš,
že každý den umírá na prahu
chrámu minulosti.
Pamatuji si každé tvé slovo,
mám je napsaná zevnitř lebky,
kdyby sis někdy chtěla počíst,
jsou tam.
Mám na klávesnici sedm sjetých trpaslíků,
co mě tahaj za prsty,
ťuk, ťuk, ťuk,
zní to jak rány gilotinou
při revoluci v pantomimě.
Mám dlouhou chodbu s řadou dveří,
které neotvírám.
Mám pár stínů kolem,
abych se necítil tak osaměle.
A taky každé ráno
mívám stmívání...
|
|
|
