Z Žaponska export, a ne Sony,
To ony, sakury, růžový ubrus
Na asfalt kladou;
A jdou moje nohy, kráčejí po něm dál,
Okvětní lístky
Zalézají do sandál a mezi prsty.
V pěnici pění láska, tak.
Dnes býti pták, ta držela by. Kdyby libo bylo.
A to by bylo, ne?
Ty ale víš, jak zlý je touha rádce,
To radši na zahrádce pivo, párek s křenem.
Lidé, se ženem zjara do polí a do zahrad,
Jak libosad svět malujem si,
Nově zas se definujem,
Ten samý průjem pořád dokola:
Ať je dán muž em, tajemný em,
Muž s příběhem, a ať je dána žena žet,
Je jaro, jaro a nelze, nelze zahálet.
Jará vylétá pěnička,
Jasný sokol vysoko vyletuje.
A tu je – další den.
Okvětní lístky, z Žaponska export, a ne Sony
Na zemi černají a hnědnou,
Zas jednou opil ses, ne z piva.
A tak to bývá, je dán muž em, žena žet
A víc nic.
Do slepic pěničky rostou.
A ty sokole, strážce noci,
Zdaž bez pomoci zvládneš zpět
Na sokolovny štít vyletět, kde kamenět
A pelichat zas budeš
Celý příští rok?
|