malý člověk
malý člověk prodírá se ze tmy ven
začíná žít život, jako niáký sen
poprvé se nadechl, človíček, sám
a hned slyší kolem sebe plno lidských fám.
ještě je maličký a trochu hloupý
a tak jejich názory okamžitě zkoupí.
uloží je hluboko, uvnitř sebe sama
stejně jak to dělají velcí s penězmama.
malý člověk naučil se mluvit
a jako velcí, začal se s tím chlubit.
zopakoval všechno, co mukdy kdo řekl
a už se s ním omyl dlouhou cestou vlekl.
a to co on řekl, stalo se mu názorem
ty co myslí jinak, jak velcí přejel kurzorem.
malý člověk hraje si sám na písku
jeho krk mu zdobí 5 stříbrných řetízků
při odchodu bábovku tam nechal
jak si všimnul, honem pro ni spěchal.
hledal ji dlouho, nic však nenašel
cítil velkou bolest a cel svět nesnášel.
možná ji měl rád, možná na ni lpěl
zažíval co velcí lidé a to přeci chtěl.
malý člověk začal chodit do školy
jako voják posadil se za stoly
jak léta plynula, v hlavě on měl moc
informací a záhad co kryla ještě noc.
choval se jak ostatní, pro oči jejich pán
když zavřel je tak ucítil pouze hejno vran.
malý člověk ty vrány měl rád
nechtěl se však s nimi slepě hnát.
přemýšlel o všem, co mu kdy kdo dal
na to co si myslel, sám sebe se ptal.
našel spoustu omylů a i jejich příčiny
byl trochu zarmoucen, i když v tom byl nevinný.
začal hledat novou pravdu a tentokrát sám
pak věnoval se méně, velkých lidí hrám.
malý člověk,i když větší než si myslí
dává prostor myšlenkám, které kdysi kysly.
pro všechna štěstí zpívá
už totiž ví jak to bývá,bylo,bude a je.........