|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Rám
Mech rozpustil tvůj pot i zlý sen, v němž se ze strachu přicházívá o nohy.
Uvadlé smrkové větve se napřímily. Sem tam polehávají můří těla, den jim prodloužil noc – tu, jež je v nenávratnu …
Spíš a budeš spát, dokud se neprobudíš.
Vějíř, piják soubojů, vzpřímeně leží, okno se zavřelo. Vítr jej zabouchl dřív, než se dítě stačilo vrátit z dálky…
Šplhá na strom. V koruně za větev povlává provázek-tkanička… Až se ruka nitě chytí, již se nepustí. Tkanička obkrouží prst - navěky v kruhu, v koruně zakleti…
Koruna se chvílí třpytí, pro chvíli ztemní, za chvíli zčervená, na čas spadne a vysype se do nepodoby…
Okrajem rána brousí střep.
|
|
|