Spala sama, hlavu v klíně,
přišel k ní muzikant s kytarou bez strun,
pozvedla duši, oči však zamknuty
zahrál jí baladu,tón táhl se líně
myšlenky spletené v melodii
klouzaly po notách za vzdušnými zámky
strom zašuměl, zlehka list upustil,
svět zešednul, propadl v nostalgii
sedl si vedle ní, chápavé pohledy
nástroj dál hrál baladu svou
náhle duše k tělu se vrátila
vítr se rozkřičel, nebral ohledy
a tak tam seděli v parku podzimu
ona bez lásky on bez života
mládí a stáří v souladu
nemrzli, snad čekali na zimu...
|