K čemu bych porovnala svůj život?

Asi k pěstování obilí. Sadíte, pečujete, zaléváte, sklízíte. Sklízíte každý rok a úroda je taková, jakou námahu do toho vložíte. Ke správnému růstu je toho potřeba hodně. A všechno souvisí se vším. Správné zrno, zálivka, hnojivo, slunce,... Postupem let se z Vás stává odborník. Radujete se, že úroda je větší a větší a blížíte se ke svému snu....vybudovat nekonečné lány s obilím.

Říká se, že člověk míní a srdce mění. Asi na tom něco bude. Začínáte zjišťovat, že úroda je rok od roku slabší.... Samozřejmě, že to nevzdáváme. Jde přece o moje obilí. A tak se snažíme a záspasíme. Hledáme příčinu. 

Co se to sakra děje? Přestávám svítit. Vždycky jsem pro okolí tak zářila. Kde mám to své slunce? Pročpak nechce svítit? Důvod? No, je to prostý. Slunce nemůže svítit bez potřebné péče a energie. Vše kolem nás je energie. Všichni ji máme v sobě a rozdáváme si ji navzájem. A vydávám-li jí hodně, tak ji v podobném množství musím dostat. Nedostatek se dřív nebo později projeví. Ano, nějakou dobu můžeme vydávat energii takříkajíc setrvačností... Co ale pak? Pak dojde síla. Sama pro sebe si říkáte, slunce přestává svítit, protože se mu nechce a je lenivé. Kdyby to šlo ovlivnit, ale tak jednoduché to není. Už dost, já přece nejsem lenivá. Kde je ta má energie, kterou mám dostávat? A nastává chvíle ticha a prohlédnutí. Tak hodně dávám a kolik dostávám?

A uvědomíte si, že už nikdy obilí nezasejete.

A je to tady. Změna. Vyrušení z poklidného života. Nikdo si nevšiml, že jste nezasadila. Ó, jak bolestné. Začnete tedy o tom nahlas hovořit, ale nikdo Vás neposlouchá. Přidáte na výrazu a máte pocit, že více už křičet nemůžete? Copak jsou všichni hluší a slepí? Ano, jsou. Nevidíme co nechceme vidět a slyšíme pouze to co chceme. Copak se někdo z nás zastaví a poslouchá kapky deště, nebo přemýšlí o tom jaké by bylo milování v dešti? Zahleděni do svých problému, nevidíme
ostatní. Marně čekáte, že za Vás někdo to obilí zasadí.

Ale? Že by?
Někdo se najde a chce zasadit obilí, místo Vás. Celé roky Vám pomáhal s pěstováním a staral se jako vy. Zaléval, kypřil, hnojil, a sklízel. A tak vybere to správné zrno a sadí a zalévá a kypří. Tak proč sakra neroste? Čím to je? Slunce nesvítí. Myslí si, že se obejde bez slunce a kupuje drahé hnojivo a kvalitnější zrno...a nic.  Nejde se přece starat o slunce a obilí zároveň. Co je důležitější slunce nebo obilí? Můžete slunci pomoci? Je to dlouhá a trnitá cesta. Musíte nejdříve k němu dojít blízko, co nejvíce to dá a nebát se, že Vás může spálit. A pak ho zahřívat a hýčkat svým tělem a hlavně věřit, že se rozpálí a bude zase svítit pro všechny. Obětovat tomu vše. Vydat ze sebe maximum. Kdo z nás je schopný pro lásku ke slunci tolik obětovat? Všichni z pohodlí domova budeme křičet ... já ano, ale prdlčky, to zrovna...

Najednou cítíte velký chlad a mráz. Zebou vás ruce a nikdy jste
nepocítili tak velkou zimu. Prožíváte ji poprvé a sami. Nedá se před ní utéci a je všude. Nastává hladomor. Přichází konečně probrání okolí a údiv? Najednou se každý ptá, proč nemáme co jíst? Všichni zvyklí na plné talíře, zažívají poprvé strádání. A teď můžete potichu každému říct, že obilí již nikdy neporoste. Vidíte jim na očích strach, nenávist, vztek, smutek... a všechny další bolesti. Musíme rychle najít  a potrestat viníka. Slunce ty darebáku nebuď tak lenivé a sakra sviť. Co teď? Vydáte se z posledních sil svítit a všechny zákony o energii překonáte? Víte, že by Vás to zabilo.Ostatní to chtějí. Je důležité co chtějí ostatní? Ano, vždycky to pro Vás bylo velmi důležité, proto jste bez potřebné energie svítila tak dlouho pro všechny. Nedělala jste rozdíly. Miluji je všechny, jsem přece slunce. Teď potřebuji pomoci já. A kde je tedy ta pomyslná ruka pomoci? Kdo pomůže slunce uzdravit?

A teprve teď si konečně přiznáte, že se Váš sen o veliké plantáži s obilím rozplynul.....

Nastává proměna. Necítíte bolest a mráz. Cítíte tak velkou a
nepopsatelnou úlevu. Ten pocit Vás překvapí. Úleva, že už nikdy nebudete muset svítit bez potřebné energie.

Copak se to děje?

Jééé...jste v údivu a Vaše srdce začíná znovu tlouci a tluče pro Vás. Je moje a světlo slunečních paprsků zaplavuje moje tělo. Je to osvobozující pocit. Nikomu nepatříte. Patříte sama sobě. Jste sama pro sebe sluncem.  Zaplaví Vás zvláštní vnitřní pocit vyrovnanosti a klidu a já moc dobře vím, že velmi brzy ta energie přijde. Čekáte na ni a těšíte se a hrajete si s tou myšlenkou každý den. Vaše tělo a duše je jím tak plná.

Víte sice, že obílí již nikdy sadit nebudete, ale budete pěstovat ledové víno. A kouzlo pěstování nebude v požitku ze sklizně, tak jak to bylo u obilí. O sazeničky ledové vína se budete starat  společně ruku v ruce se svou energií a zalévat a hýčkat každičký hrozen. A zjišťujete, že nepotřebujete lán, ale malý záhonek. A o to sladší a kouzelnější ta sklizeň bude.

... nastane balzám na duši.

Jéééé....já se tak neuvěřitelně těším.