Vypráším loňské listí z kabátu
vyčešu září jeho barvy z vlasů
ke drátům letíme je teď čas návratu
k jihu se otáčím za střelkou kompasu
ve vraku hodin poklad krásné půlnoci
zlato hvězd a stříbro mého prachu
vy bezvětří v nás vy sladké bezmoci
my nazí jak ve smrti jsme milenci strachu
hluboko uvnitř noci tluče moje srdce
jak na dveře dlaň chtělo by vstoupit snad
tys přitom sfoukla jen černou svíci prudce
když do rána je blízko a daleko je listopad
stíny vládnou zemi tělo svítání je v pánu
píšu psaní na tvou kůži ke Svatému Janu
|