http://www.totem.cz/enda1.php?a=272652

__________________________________

Víš:. Víš, že eště může -

(... rychlejší vynechat?
zpomalit druhou?)

Přičemž ona

právě ona

je stejně zlatohrdlá
a s polykanou vlnou:

Ano: ta která ví, že potemnělá
("odpusť mi bolení
a vatou zbělám!")
obnáší po rubech
pojaderné třísky,

tancem tmy
kol hrdla stromu zádrhelného
si hrává na netrhanou

v spáncích nebeských a sama pro sebe -
co zbylo, hází nevzniklému:

Mizící slonokost dýmkou pýru
a na ní přičichlé
barváře
honitbám

A přece přivěsila

tak

nahé a drkotavé včetně díků výkřiků

zmatených hodin v útrobách všech

jejích těl

ty roky

(rukávy plné nohavic)...

Možná že jenom chtěla
gumičkou sloky v nohou přehodit
vypustit bázeň bez hlesu
ať karmín kluše tryskem
do krajin, kam jednou

! jednou !

Tam ten strom
pohlazením
setnou
(za nádech? krajíc?) - neviděna

nastavit týl schystat se na konečnou

pro příjezd -
příliv -
pro
víc víc víc...


(... ještě se ne-ro-ze-b-dívá...!)

Ještě – víš.