Toulám se ulicemi nazdařbůh a sama
Tak moc bych chtěla a nemám kam jít
Kam se ukrýt kam jen se schovat
Sama před sebou v tichu se ukrýt

Černobílé ticho jak na starých fotkách
Přilétá ke mě
Zaznívá
V Ozvěnách

Hejno vran nad střechami dopoledne ruší
Po očku se dívají na lidskou zem sem dolů
Jsem malá Francouzka s utrápenou duší
Zpívám s orchestrem kostelních zvonů

O lásce kterou nic a nikdo nepřekoná
Jak světlo dveřmi
Prosvítá
V Ozvěnách

Žiju můj život nějak rozpolcená napůl
Sama jsem tu ale mé srdce tepe jinde
V horách a lesích tam pod oponou mraků
Vytrácím se chřadnu scházím bez něj

Jít bych chtěla vrátit jej tělu zas
Jen jeho tlukot
Slyším tam
V Ozvěnách

Já vím že mi není žádné pomoci
Musím sama zvládnout to osamění
A pak z něj vyjdu jiná a posílená

Dříve než se navždy
Ztratím
V Ozvěnách