A dole je jen město
pach spálené nafty a těl
blikají barvy semaforů do tmy
abych šel na druhou stranu
kde stín noci jak Siréna zněl
pro tuto vteřinu zrozen z neonu
a nahoře byl Měsíc
to co z jeho ubývání zbylo
hořel jak plamene plamen
svítil tiše pro psy
cínu na vojáčka, na nebi ještě bylo
do úst mi jedna hvězda padla
a jazyk jež jindy vyhýbá se slovům
ve tvém klíně jak v řece nalezl brod
ty v závoji přelehká jsi barevný sen
kladla jsi ruce své do mých mělkých vod
a jestli v sobě bloudit pak jenom s tebou
za lidmi táhnou se cesty stop
mrtvý a studený jak zima je den
sešila jsi ústa mi nití noci
kdo hledá havrany ať pohlédne ven
do větví jež nahé spí v poli
|