"Zapni ústřední topení"
je tu zima z našich srdcí
"pojď si lehnout za mnou"
Obraz křivš visí.
"Počkej, svařím víno"
snad zahřeje aspoň ruce.
"Chce se mi spát"
a obrátí se prudce
na bok.
Skořice voní bytem
slzami hořkne osud.
"Co se stalo, či ještě stane?"
To radši sama rozsuď.
"Spíš už?"
Vezme sklenici vína
a přimkne ji k ústům.....
"Jsi tak strašně jiná!"
Vleze si pod deku
je těžká jako hřích.
"Proč byl si sní?!
A co ten smích?"
"To víno je moc dobré."
Dusno jako pře deštěm
Sklenice se dotkne stolu
obraz křivě pověšen.
Zůstala tu postel
deka
vůně skořice a vína a
jedna duše provinilá
|