O týhle zemi se říká, že je bohatá. Víte proč? Za všechno, za všechno se tady musí zaplatit. Příklady si doplňte sami. Ale najdou se i skulinky! O jedný bych vám chtěl napsat. Jmenuje se Stanley Casino a řekl mi ní, nebo spíš o něm, kamarád Lun.

  Možná si Luna pamatujete. Už jsem o něm psal v jedný svý povídce o vaření. Takže ten Lun ví o kasínech úplně všechno. Protože on v nich všechno prohrál. Dům, zahradu, psa, kočku, širokoúhlou TV, bačkory, budoucnost, elektrickou kozu, vůz, minulost, manželku a děti. Ne. děti ne. Děti ho pořád navštěvujou. Prohrát děti je asi strašně těžký, napadá mě.

  Ale zpátky do kasína. Každý první úterý v měsíci tady totiž servírujou jídlo zdarma! JÓÓÓÓÓ! A ne ňáký jednohubky! Na stoly položej několik pekáčů, ze kterejch přepadávaj kuřecí křidýlka, pikantní nudle, grilovaný žebírka... víc jsem toho do sebe nedostal..........

  ,,Něco k pití?“ zeptal se mě číšnk, zatímco jsem se tam rozvaloval v jednom křesle a pokoušel se to co nejrychleji strávit.  Teda po těch nudlích mě dost pálila huba, ale o pití zadarmo Lun nic neříkal.

  ,,Ne, to je dobrý. Díky.“

  Číšník už už odcházel.

  ,,Promiňte,“ zastavil jsem ho. ,,Nevíte, co bude k jídlu příští měsíc?“

  ,,Nevím.“

  Dobrá. Zas tak úplně zadarmo to jídlo není. Musel jsem se stát členem Herny U Standy. Opsali si moji adresu a vyfotili si mě do kartotéky. Naštěstí ještě před tou žranicí. A pak mi vzali otisky prstů. No jo, to už kecám. Ale vsaďte se, že mi domů začnou hodně brzo chodit lesklý propagační letáčky, který se budou hodit akorát tak na sr ...recyklaci.

  Ale aspoň se ten kruh zase uzavře, že jo?! Ježíši, co to melu?