Školu jsem opustil chemií nedotčený,

ač češtinou jsem zůstal provždy okouzlený,

musel jsem nejspíš býti velmi srdnatý,

když sloučeniny šlapaly mi na paty

a z kysličníků byl jsem rozpačitý,

nevěda, zda je uhelný či uhličitý.

Z těch zmatků nedostal mne ani bezpečný

lok vodky stoličný, zůstal jsem netečný

(abych byl trochu chemicky stylový).

Vážně jsem z toho býval někdy hotový.

Co mocenství se týče zůstávám dál čistý.

Chemie? Politika? Nebyl jsem si jistý,

když kysličníky na mne křičely:

“Ty troubo, já jsem –istý a ne –ičelý!”