tiše moula
platně píše
dívá, mívá
nohy výše
on nechuraví
každou noc
má daleko
má času moc
má času času víc a víc
on nepředstírá,
churavíc
jede v tichu
píše píše
jedničky drží
jako klíště
hodinky nosí
učitele prosí:
„nedejte mi mínusko“
„vlezdoprdelka“
je jeho přízvisko
po chodbách kráčí
jako páv
ale kdo je tady rozumbrada?
kdo by měl být sebevrah?!
na každý pád
na každou stranu
holčičku nemáš
(ani hadrovou nánu)
honí si brko před snídaní
a to ještě ani chlupatý není
tak utíkej se učit
doba hrozně kvapí
to bys měl, chlapečku, vědět
než zase usneš před svítáním
nezná víc než sám se dočte
šestku ze života dám ti, osle!
marnost nad marnost
a srdce plné peří
čas a jsoucno a kapání
to všechno nemilosrdně běží
jak závan větru
jako gravitace;
jako vysvětlení celé této trapné situace
a přece:
holka visí na háku
brašky šprta
má, co chtěla
už teď
..teď už je neskutečně a definitivně
v hajzlu
|