Něha budoucna
Dutá tuška bez tuhy, toť krutá puška, střílí, ty náboje z černé duhy, co sviští, ječí, kvílí,
mangrovníku horký plátek, dotýká se zimních látek, škvaří lůno hedvábí, popel můr si přivábí,
špinavé tečky na zdi zhrubly, vzdechy slečny slastně škubly, když její lýtka hubnou v tichu, spíš a vnímáš tu krásnou pýchu,
třpyt kotouče v matném lesku, můj cit je láska v tmavém blesku, naráží do skla kde paprsek se lomí, v komoře i síni lehoulince zvoní,
Nejeví se radost krutě zvaná, krví proudí lymfa raná, krásný smutek lehce voní, spásný pokus slzy roní,
Nořit se hloub do jejího těla, krást tam led teplem svým, dvořit se klamem již uměla, mění se, taje, voda je dým,
Tu nevýslovnou ryzí pravost, nezažil jsem, nikoli, jen pudy a přízemní dravost, jsem já a mé vůkolí,
Věřím v něhu budoucna, Věřím vizi u jsoucna, vyjadřuji tak naději, pomoz mi můj anděli!
Dojem
Srkám horký krém, z nějž pára se vine, sněhově bílý šlém, je to trochu jiné,
Co v mysli se vám zjeví? sprostoty básník neví, vyjadřuje jen ten cit, ukazuje jak lze žít,
Já špásuji s vaší myšlenkou, jež tvoří hradbu tenkou, mezi asociací hmoty, a zvukem noty,
co zní ve vývaru z vloček, bílý snopl, průhledný noček, o vločkové polévce básním, moment - jen ji, já, sním
Oheň
Řeřavé
uhle křehce žhnou,
praská
dřevo, žernou tmou,
hřiby
žízní rudým žárem,
křemen
pálí, oheň cárem,
hřímá
plamen třpytu řeky,
bříza
keř a blízký kříž,
hoří
bouře, stříbří vzteky,
řeči
kouře již jsou blíž.
---
Tíha
v nitru duše,
do
srdce střílí z kuše,
vichr
africké buše,
chutná
tak suše
Domněnka
faleše bolí při polknutí,
sukulenty
rodí napuchlé mandle,
Slabost
v žilách, ochabuje pnutí,
jedovaté
cukrkandle,
Krčník
řeže dráždí zoufalost
zdraví
zdraví,
vybírá
si daň nehledě na ospalost,
nemoc
nemohoucnosti,
Skleslost
ducha v těle sirém,
biceps
visí v mléčném pyré,
hleny
žloutnou, ucpávají,
odporný
pocit dostávají
Do
lymfy,
Do
krve,
Do
nymfy,
okr
rve,
Rve
mé slova do zakončení snahy,
jež
marná jest, a tím tak pálí,
Rve
mé slova dál tak odporně,
nezdravě,
bledě, a tím tak pálí,
celé
tělo sebou mrzká nevolně,
a
v hrtanu chroptí slizké stahy,
Žalmy
Křesat
nářek tmavé černě,
řeholník
řičí, řve tak temně,
žaltář
zpěvů a žeřď svatá,
řemen
pekla žroucí kata,
Křísit
popel - božská hříčka,
Žhnouce
teče ohně říčka,
modlitba
mne záhy sžírá,
hřímota
mé říje – víra
Výheň
řádu hříchy hlásá,
Negativismus
Těžká
fráze trápí časy,
tikot
větru kácí klasy,
temně
zvláštní lidské hlasy,
sráží
zvuky černé basy,
Vlahá
noc
Paprsek
luny nebeských tras,
odraz
v zornici rusých krás,
odbíjí
cvrčci, táhnou trylky,
vlahá
noc, krátké chvilky,
u
topení na skle ledové květy,
šeptám
svou lásku v tiché věty,
Nekonečné
doufání,
v
minulosti zoufání,
snad
splní se co mám si dáno,
tak,
aby štěstí bylo mi přáno
Záměr
Do
vláken spřádat cit,
v
popel krev vlít,
Skrz
touhu sebe vyslovit,
a
nechat znít,
Do
sněhu padnout mrtev,
s
vlky záhrobí si výt,
zbytek
duše opustit,
a
nechat hnít,
Sesbírej
své mrtvé touhy,
neboť
po smrti,
po
smrti je život dlouhý,
vlažně
pluje, nedrtí,
Bárka
v zármutku šedém,
mlhavě
se komíhá,
rozostřena
clonou, ledem,
oceán
už obíhá,
Zákon
archimédův,
hrob
nenadnes,
ples
vrásky
a temné krovy
|