Čistá jasná noc. Tlukot lidských srdcí dává pozdravit novému dni. Zaplněným náměstím proudí davy lidí. Patroni české země odpočívají v poklidném pražském ruchu. Jen prázdné místo na pomníku. Snad se Praha opět vrátila do dob své největší slávy. Podkovy zvoní o dlažební kostky. Svatý Václav! Ujíždí na svém oři, snaže se dohnat všechny ty ztracené roky. Dál a dál. Jungmanovy tiché kroky po jeho boku Národní ulicí. Tramvaje rozverně zvoní na pozdrav a pak konečně Vltava! Záplava nostalgie, věčnost nad věčnost. Neznámá melodie je unášená tokem řeky Cesta dál proti proudu. SKŘÍPÁNÍ... brzd o kolejnice? Nebo sípání koně? ne, dudy! A jejich hrdý majitel na slovanském ostrově. Možná to je vítr, možná závan utopie, či rozvlátý šat tanečnice. Přes ramena šátek, v rukou kytice a kniha. Krása tančící Boženy Němcovové a půlnoční mlha, co pozvolna stoupá nad hladinu, nebo opar spánku a tajemný úsměv ve spící tváři.
|