„Hele slyšeli jste
to? Josef Kurva je mrtvej.
„No nekecej.“
„Jo,
prej se otrávil.“
„Tý vole…“
„Jakej
Josef?“
„Ty ho neznáš? Furt někoho prudil na Totemu.
Byl hrozně sprostej…“
„Myslíš
Limpopo?
„No, to
byl taky on. Vymejšlel si furt ňáký alterega. Bylo to trapný a ubohý.“
„Jo, to bylo. Hlavně jak chtěl, abysme mu to žrali.“
„…Tak on je po smrti… a víte, že jsem si něco
takovýho myslela? Jak se snažil za každou cenu hrát tvrďáka. No teda…“
„Mně to
teda překvapilo. Připadal mi takovej namachrovanej. Jako by i vlastní hovno
považoval za svátost.“
„Jo
to je přesný. Nikdo na něj neměl.“
„No já nevim. Podle mě byl hrozně zneuznanej.
Proč by jinak ostatní tak agresivně napadal?“
„Byl to kokot.“
„Třeba byl jenom hrozně nešťastnej.“
„Máš pravdu. To bylo cítit z každé jeho
věty …jak toužil po pozornosti.“
„Hovno. Kokot to byl.“
„Ale! Dej s tím pokoj. Musel být
nešťastný, když tohle provedl.“
„Hele,
ty z toho máš snad radost, ne?“
„Co? Já? S tim di do prdele. Proč bych z toho měl
mít radost? Mě se nijak nedotknul. Akorát mi je jedno, jak skončil. Byl to
kokot a jako kokot taky skončil. Tečka.“
„No, já mám teda pořádný výčitky. Tolikrát jsem si
přála vidět, jak mu někdo dá přes tu jeho nevymáchanou hubu …a teď tohle.“
„Hele,
nebuď hysterická. Já z toho taky nemám dobrej pocit. Když jsem se to
dozvěděl, přestalo mi chutnat. Ale černej má v něčem pravdu. Co myslíš, že
by nám řekl, kdyby ožil?“
„He,
he… „úplně to vidim. Ten by nám dal.“
„ Si pište kokoti. To by bylo vymrdanejch poloopic.“
„To
jo. Ale stejně… Škoda, že jsou takoví lidi. „
„Jako, že nejsou jako podle šablony? Tak s tim di taky
někam.“
„Ale
né. Jako, že si tak ubližujou a nechápou to. Ten Josef Limpopo, nebo jak… Proč
si myslíte, že se tak choval, tak agresivně vůči ostatním?“
„No. Agrese je zoufalý pokus, jak se udržet na
pozici, nebo se na ni dostat. Takže…“
„Proč
zrovna zoufalý?“
„Protože je poslední v řadě. Když selže
všechno - jako třeba schopnosti, lstivost, zkrátka všechno – nastupuje agrese.
Když selže agrese, zbývá kapitulace nebo…“
„Ale vždyť ho nikdo neohrožoval. Aspoň tady ne.“
„Co ty
víš? Třeba byl extrémě citlivej. Třeba čekal, že si z něj tady sedneme na
prdel. Co von to vlastně dělal?
„Když nepočítám ty zlomyslný úchylárny, tak grafiku.“
„Tak, tak. Byl to grafik.“
„A byl
dobrej?“
„Nevim. Grafika mi nic neříká. Dělal takový divný
věci, ale myslim, že mu je hodnotili dobře.“
„Asi ne
dost.“
„Podle mě to měl v hlavě vydrbaný. Prostě lidskej aušus.
Nezůstalo po něm ani hovno a bez něj bude líp.“
„Ty seš takovej cinik… Řekni něco Fialovej.“
„Co bych říkal… Každý zodpovídá sám za sebe. Já
jen doufám, že už nalezl klid.“
„Serte na to. Popojedem.“
„Tak na
Josefa?“
„Hovno. Na život.“
|