V prudkém dešti ostrých kapek;
šedí pokrytý žal,
blesk roztíná všechen zmatek;
žal potácí se sem a tam.

Křivkami hrudi voda ztéká;
šatstvo promáčené,
jak mladá dívka látku svléká;
děvče vyvolené.

Drobný zjev, dvě vlhká očka;
stojí malátně,
když po ní stéká slza zhořka;
vzpomínky na plátně.

Krůpěje smutku se mísí s deštěm;
v abstraktu,
muž s bekovkou a lehké tahy štětcem;
představa aktu.

A když dílo hotovo bylo;
krásou oslněn,
starcovo srdce života pozbylo;
život naplněn.

Dech ustal s poslední čarou;
zhaslá svíčka,
uhodil o zem postavou starou
zavřená víčka.

A to byl konec malíře co pozbyl vlastní existence;
v kráse svého díla,
když vnuknul světlo světa té mladé děvence;
vyšší síla.

Jak jeho tvář je bledá;
obloha šedivá,
dar života dál předá;
panna ožívá.