Dny, noci a metafory zrodu. Bolí mě oči z dálek moří, z oceánu touhy. Bolí mě ústa z polibků soli, nevěřím žízni ve svém krku. Nevěřím soucitu kvílících bárek vezoucí mrtvé do zapomnění.
Otevři dlaně, nepříteli. Otevři dlaně budoucnosti, příteli. Zálivy smaragdů a nekonečného azuru. Zálivy ticha. Zálivy tebe, nepříteli.
Tolik pohádek, tolik bájí, tolik mrtvých.
-To ona pod rozkvetlými stromy. -Spí tiše děťátko upatlané marmeládou. – To ona pod višněmi, bělejšími než čerň. – Malinová ústa, od tatínka. – Borůvková tvář, od života. - Otevři oči, nevinná vražedkyně. Maminka se už nevzbudí. -
Dny, noci a metafory zániku. Bolí mě ramena z břemena osudu, z nevinné hry náhod. Bolí mě prsty z pohnutek osudu, nevěřím jehličkám ve svých dlaních. Nevěřím doteku chladných dlaní nepřítelových.
Zavři dlaně, nepříteli. Zavři dlaně minulosti, příteli. Zálivy odpuštění a nepřestávajícího vzteku. Zálivy smíchu. Zálivy života, nepříteli.
Tolik pohádek, tolik bájí, tolik lásek.
- To můra v cizí dlani. – Zpívá tiše maminka obalena nocí. – To ona mezi prsty, bělejšími než čerň. – Sametová ústa, od tatínka. – Kašmírová křídla, od života. – Zavři oči, nevinný motýlku. Sny jsou průvodci nocí. -
|