|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
"Ráno bylo mlékem naředěný křik. Pletl jsem se si pod rukama a hledal, kde nejsem. Jedl jsem nakradené oschlé knedlíky."
"Bylo Ti daleko?"
"Strašně. Ze slunce paprskal olej na zaprášená skla a já mluvil jazykem, který nemá slovo doma -"
"...a každé jiné bylo propadliště."
- - -
"Odpoledne byly těstoviny už úplně rozvařené a dům nasycený párou."
"Fakt? A co jsi teda dělal?"
"Nic. Podvečer nakynul, pak se spálil do černa a smrděl po společné kuchyni."
"A potom?"
"Jako v noci? Nic."
- - -
"Jednou jsem sešel k řece, co se stáčela napnutým městem: elektrický proud zapouzdřený v kabelu. Oči mi třískaly o sebe jak puklice. Chtěli jsme jít hrát fotbal, ale míč byl asi magnet a přišli jsme o něj hned."
- - -
"Hovor padal svou vlastní vahou. Představ si třeba švestky nebo třešně."
"Ty černé z nejhořejší větve - - - "
"Nedosáhla jsem."
- - -
"Byly ruce hranice? A ústa klíč?"
"Nevím. Svlékali jsme řeč. Naléhali jsme na sebe potichu jako stránky v knize: Tiskli jsme se."
|
|