Černé vrány v ranní noci

volaly mne z hloubi duše

zbylo líto po ovoci

jen kůň cestou jiskry křeše.

Ptám se ulic jejich břehů

na nichž stesku žebráváš

vstalas z dlaní plná stehů

jak tráva se srovnáváš.

Já šel tebou víc už nechtě  

tolik stébly pláčů zbit

padl k nohám obejmul tě

a už pohřeb budem mít.

Odešel den a Bůh jen jak my nahý

vyhání na nebe stáda své i hvězd

zvířata, bestie, všech činů Váhy

do ráje spějeme cestami cest.

Letěly vrány kams březnovou nocí

já neviděl nic než všeho stín

v prach se my vracíme jednoocí

to podzim když zahoří z jeřabin.