Již mnoho je to let, co já chodila za dračím králem
A mezi námi rozkvetl lásky květ
Mnozí říkali nám, že mezi námi láska možná není
Že každý svůj druh máme následovat
Však srdci těžko poručit
Já nechápala jejich slova
A to že láska mezi andělem a drakem možná není
Já cítila tlukot tvého srdce
Od těch dob mnoho podob my jsme měli
A prošli mnohá úskalí
Na lásku naši zapomněli
Proti sobě meče obrátili
Mnoho věků již se známe
Však stále mezi námi propast je
Jako kdybychom si pamatovali
Že hradba mezi námi stála
Já však lásku cítím ve svém srdci
Mě nezáleží na tom jakou podobu máš
Můj cit čistý je jak horská řeka
A navzdory věkům je tu zpět
Lze přetnout naše pouto dávné?
Mohu bez tebe dále kráčet?
Myslím, že ano, ale budu celá?
Nebude kousek chybět ze mne?
Myslím, že ne, neboť láska věčná je
A i kdybychom již se nepotkali
Mimo tyto světy my můžeme opět naší lásce oddat se
Vášni propadnout
Však věz, že já tě nezradila
I kdyby mnozí říkali ti to
Já celá léta hledala tě
Však přes mlhu neviděla
I když moje srdce krvácelo
Já lásky nikdy nevzdala bych se
Mohu jiné lásce oddat se
Snad no, to však ve hvězdách je
Náš příběh ještě dopsán není
Z kola osudu my nevystoupili
Věřím, že osud k nám však milostivý bude
A my v náručí lásky spočineme
Ovšem jakou podobu mít bude
Je zatím obestřeno tajemstvím
A to právě lákavá zdá se
A vzrušení poskytuje
A o tom celém hra vesmírná zdá se
Já pochopila její pravidla
Ty mohou nebo nemusí se dodržovat
Neboť svobodná duše mříže nezná
Láska proniká všude
Tam, kde nic ostatního nemůže
A to je naděje pro nás všechny
Jen tudy cesta vede dál …
|