|
Díváš se, jako bys věděla.
Ty malá, tak vážná
se starostlivou čárkou
mezi obočím. Děvčátko
z mého starého zapadlého
alba.
A ta uzoučká nitka
mezi tvýma očima
se teď v řeku Nil
až k deltě rozlila
a v úrodných nížinách
stále zaplavovaná
novými drápky úžasu
kam až dospěly
její sladké prameny.
Z mé tváře
ta řeka pomalounku
odtéká.
Díváš se, jako bys tušila
ač nevinná, jak vypadá
ta dospělá řež o lásku.
Hrajeme kuličky o důlky
mého těla. A každá duhová
je vítaná. Ale občas vyhrává
ta ošoupaná hliněná,
jak bezdomovec hladová
a jak stará fotografie
matná.
Díváš se, jako bys slyšela
zpěvy šamanské, flétničky
a sbory chrámové,
a celý tvůj svět zatím hoří.
A zvony katedrál ulétly,
aby mohly své etudy hrát
žralokům v sutinách
tvých dávných i budoucích
moří.
| 
