Oceánem Života k cíli proplouvám

bouře Emocí snažím se zdolat

 bezvětří Beznaděje

ani víry Vášně

mne zatím nezkrotily

Pak zakotvím u břehu, kde slunce hřeje

na skalnatý kopec vyšplhám

a v domnění

 že našel jsem bezpečný kout

usínám.

Nejspíš zdají se mi sny

Nebo snad pravda by to byla?

Netuším

Něžný vánek mi tváře hladí

a vlasy víská

lehce se dotýká tajemných míst

Kam prsty své položí

tam pocit zůstává

že jak dobře naladěná kočka

chce se mi příst

Víc než jen tvář vánku nastavím

a chtivý polaskání čekám

však vichr mrazivý chladí mou hruď

až k srdci proniká

Kočičí vrnění dávno je pryč

čelím té vichřici dočista bdělý

i loď co byla mi domovem

najednou odplouvá

zůstávám - osamělý

Jsem zoufalý Trosečník

Chytám se nadějí

Vzdávám se snů

Pak pevná skála co zázemím být mi měla

praská

 puká

a dřív než zmizím do hlubin oceánu zcela

vánek mne políbí

Procitám

a sluncem oslepený

nejednou vím

že pořád žiju

pro něj