Na světě jsou jen tři známé barvy,

protiklady - extrémy jsou dva,

prázdnota a láska je jen jedna,

vždy společná uvnitř pro oba.

Zopakuj si, znovu známé pojmy,

modrá to je moře, obloha a touhy,

červená se v  polích rudý mák,

zelená je louka, zurčí strouhy.

Barvy tyto, když se v sobě spojí,

je tu bílé, s ptáky navoněné jitro;

Z bílé je pak pozdní temná noc,

bez tebe je prázdné, pusté nitro…

Proč různé, samo, se tak najde,

rozdílné se spojí v jeden klad,

kde na světě jsi s touhou svojí,

plná lásky, něžností a vnad?

V parném létě přicházívá bouře,

z mraků blesky, následuje vůně,

jak mladý Odyseus sirénami lákán,

mé já, touží žít v tvém něžném lůně.