Na světě jsou jen tři známé barvy,
protiklady - extrémy jsou dva,
prázdnota a láska je jen jedna,
vždy společná uvnitř pro oba.
Zopakuj si, znovu známé pojmy,
modrá to je moře, obloha a touhy,
červená se v polích rudý mák,
zelená je louka, zurčí strouhy.
Barvy tyto, když se v sobě spojí,
je tu bílé, s ptáky navoněné jitro;
Z bílé je pak pozdní temná noc,
bez tebe je prázdné, pusté nitro…
Proč různé, samo, se tak najde,
rozdílné se spojí v jeden klad,
kde na světě jsi s touhou svojí,
plná lásky, něžností a vnad?
V parném létě přicházívá bouře,
z mraků blesky, následuje vůně,
jak mladý Odyseus sirénami lákán,
mé já, touží žít v tvém něžném lůně.
|