Kam dala jsi své taje Praho?
Snad pod sukýnky princezen?
Kde mečům, dýkám bylo blaho,
je ted beton, suchá zem.
Kam dala jsi své lásky Praho?
Snad do věží a hradních kobek?
Kde víno dříve teklo samo,
dnes je místo časů hrobek.
Však nezemřelas, že tak Praho?
Ty ukryla ses víc než dobře.
Kde betonem Ti srdce chladlo,
tam skryla jsi se za tváře.
člověk dříve zničí všechno,
co vytvořil dříve čas.
Však než na sebe sáhne samo
lidstvo, ujdou roky zas.
Tak ukrytá v srdcích, v láskách našich,
přežiješ Praho časy zlé.
Než krutá ruka lídí dalších,
zatne své drápy v srdce své.
|