Tak jsem se kdysi vdala.
Já snila o panu Rochesterovi
to víte, byla jsem romantická
naivní a tolik mladá.
Na jeho sny jsem se neptala
to až teď bych je ráda znala.
Vstupovala do jeho snů
egyptská kráska s boky
jako kytara, co tiše v koutě opřená
dychtivě na jeho dlaně čeká?
Byl ve snu lovec egyptských divokých kytar?
Divokých gazel, chrabrých slonic
bránících svá mláďata?
A zbyla jsem mu jenom já?
Tak se oženil. Kdoví o čem snil.
Přečkal martýria rodinných seznamování
všechny ty dědky lehce frivolní
co plácali ho po ramenou, tak už je
ta naše holka opravdu tvoje,
už jsi ulovil.
Možná při obřadu místo -ano-
chtěl říct: šmarjá josef, co tady dělám? Možná chtěl
vřískat, já nejsem žádný líbánkový maniak
nechte toho svého
zvráceného snění
kašlu vám na dary, žehličkami vás rozmělním
na prášek, co do polí rozhodím, sto chlípných
čerstvých dědků se z toho urodí, a já, poroučím se,
já se ukryji v jeskyních, jdu zkoušet znova
lovit své skvělé egyptské kytarové krásky.
Možná to tak bylo, kdoví?
|