Jaké myšlenky na tebe se mi dnes honí hlavou, Walte Whitmane, když v horečkách korzuju ulicemi pod stromy, při plném
vědomí se dívám na úplněk! V hladové vyčerpanosti, nakupováním představ, jsem vešel do neonového supermarketu s ovocem, přemýšlel o tvých
výčtech! Jaké broskve a jaké polostíny! Celé rodiny nakupují v noci! Uličky plné manželů! Manželky v avokádech, dítky
v rajčatech!—a ty, Garcío Lorco, copak jsi ty dělal u melounů?
Viděl jsem tě, Walte Whitmane, bezdětného, osamělého starého hrabivce, zalezlého v lednici mezi masem, jak zíráš na kluky
prodavače. Slyšel jsem tě, jak se ptáš: Kdo zabil vepřové kotlety? Kolik stojí banány? Jsi můj Anděl? Vbloumal jsem a vybloumal ze zářících hromad plechovek a následoval tě, ve svých představách sledován místním
detektivem. Kráčeli jsem širokými uličkami a v osamělé fantazii ochutnávali artyčoky, vyzkoušeli každou mraženou delikatesu,
a nikdy neprošli kolem pokladny.
Kam míříme, Walte Whitmane? Krám za hodinu zavřou. Který směr určí tvá brada dnes? (Dotýkám se tvé knihy, sním o naší
supermarketový odysee a cítím se nesmyslně.) Budeme se celou noc procházet pustými ulicemi? Stromy přidávají stín ku stínu, domy pohasínají, budeme oba
osamělí. Budeme se toulat a snít o ztracené Americe lásky míjejíce modré automobily na příjezdové cestě, domů
do naší tiché chatky?
Ach, drahý otče, šedá brado, osamělý starý kurážný učiteli, jaká byla Amerika, když Cháron přestal přívozničit a ty jsi
vystoupil na začazený břeh a stanul a pozoroval jeho loďku, dokud nezmizela v temných vodách Léthé?
***
Supermarket in California
By Allen Ginsberg
What thoughts I have of you tonight Walt Whitman, for I walked down the sidestreets under the trees with a headache
self-conscious looking at the full moon. In my hungry fatigue, and shopping for images, I went into the neon fruit supermarket, dreaming of your enumerations! What peaches and what penumbras! Whole families shopping at night! Aisles full of husbands! Wives in
avocados, babies in the tomatoes!—and you, Garcia Lorca, what were you doing down by the watermelons?
I saw you, Walt Whitman, childless, lonely old grubber, poking among the meats in the refrigerator and eyeing the grocery
boys. I heard you asking questions of each: Who killed the pork chops? What price bananas? Are you my Angel? I wandered in and out of the brilliant stacks of cans following you, and followed in my imagination by the store
detective. We strode down the open corridors together in our solitary fancy tasting artichokes, possessing every frozen delicacy,
and never passing the cashier.
Where are we going, Walt Whitman? The doors close in an hour. Which way does your beard point tonight? (I touch your book and dream of our odyssey in the supermarket and feel absurd.) Will we walk all night through solitary streets? The trees add shade to shade, lights out in the houses, we'll both be
lonely. Will we stroll dreaming of the lost America of love past blue automobiles in driveways, home to our silent cottage? Ah, dear father, graybeard, lonely old courage-teacher, what America did you have when Charon quit poling his ferry
and you got out on a smoking bank and stood watching the boat disappear on the black waters of Lethe?
Berkeley, 1955
Allen Ginsberg, “A Supermarket in California” from Collected Poems 1947-1980
|