Šedou barvu má dnešní den
a jeho chuť je beznadějně hořká jako pelyněk.
Na tuhle nemoc není lék
a jenom blízkého člověka cit,
může tu bolest zahojit.
Však v dnešní době už neznáme slovo láska
a na čele hluboká nová vráska
vypráví další z příběhů.
A kapky krve na sněhu
říkají , že zde smrtka byla
a že pro nás připravila
zklamání a z lásky strach.
Je noc, zvedá se hvězdný prach,
V něm proud slzí zadržet se krátí,
už se nikdy nenavrátí,
co zmizelo do neznáma.
A v srdci zůstala hluboká rána,
jíž zacelí snad pán čas.
A jakobych slyšela jeho hlas,
že všechno jednou zlepší se
víš, co říká? Že on je v nás
a v sobě máme hledat cesty.
Bílé, jak šaty od nevěsty
a čisté, bez falše a podrazů.
To špatné máme hodit ze srázu,
tak jako Krysař špatné vedl do řeky,
ať jen to čisté zůstane navěky……….. |