V černých šatech

chodí oděna

úzkými uličkami

v šeru

v noci, též lesem

krásně zmámená

jde

v černých stínech stromů

Netušíš

kudy její kroky míří

netušíš

jen vidíš

jak její kroky

prach v ulicích víří

V černých šatech

chodí oděna

a zmámená je

čísi vůlí

obrysy tváře

nespatříš

tyv černém závoji

jsou skryty

Sama

dál

stínem chodí

venku už svítá

déšt´ z mraků

se noří

a ona

si je jistá

kam její kroky

zamíří ted´

A Ty

chceš znát odpověd´ ?

Už víš

kdo je ta žena ?

Jenž chodí

v černých šatech

oděna ?

Už svítá

cítím

ty její chladné kroky

kdesi za mnou

a až mě její ruce

obejmou

budu už jenom její

nebudu už svá

Na svoji stranu

mě stáhla

do stínu stromů

krev už stekla

Smrt říká si

je rychlá

je tichá

je krásná

je krutá

Ale je !