zněla slova tak slabě

a v srdci tlukot překrýval pot na čele

pozvukoval si kolemjdoucí

čas neúprosně mizel

stonožku pozorují vřískající děti

sen se snil

stojíc uprostřed všeho toho dění

nebývám tak často pozorná

dnes ano

je zvláštní den

několik dní po sobě mi všichni sdělují jak jsem "krásná"

proč?

Je zvláštní den...

nevím

co si z toho mám vzít?

chtějí moje ego nějak pošťouchnout a nebo mám v sobě nějaký blok?

že bych si to nemyslela?

no nemyslím...pravda.

a co? krása je stejně v očích pozorovatele... jeden fotograf mi říkal, že je to otázka souměrnosti.

Jsem souměrná když kráčím vstříc životem... vím

ví to i ostatní?

zapadlé oči pod kruhy nesnění

zapadle hledí

chtějí se propadnout někam do nikam

být s tebou i bez tebe ...hlavně s láskou

mockrát jsem necítila nic

a když cítím, vím

víš to i ty?

kruhy v obilí nebo na vodě

prstem jen tak čeřím

s větrem o závod

a duha možná barví naše těla

kéžby

pod slunečníkem

když jsi přišel k mým dveřím

zatímco jsi hledal klíč

upravovala jsem si šaty...a barvila rty malinou

možná kdybys věděl jaká jsem

nikdy bys nepokoušel svoje srdce

možná kdybys tušil

nikdy bys nechtěl malinový sirup ochutnat

možná kdybys

nikdy bys mi neodendal prameny vlasů z očí...

Když jsi moc daleko

je daleko vše

nechápej to zle...

tančím ráda bosa

a když to tak je, nejde mi tančit

umírám a hledám rosu

poslední fragment:

nosíc své srdce na dlani

směli se jen dívat

ty smíš víc

víš?

..................................................................................................................................................................pojetí této hry

                                                                                                                                                                  je jako mlha....vypařuje se s ránem...se

                                                                                                                                          sluncem