ticho musí být dokonalé jen s mírným šumem trávy odplouváním rosy
vodováha ticha
polož ji mezi nás aby kapička byla uprostřed času nehybná
a ze zapomenutých nor vyraší uvidíš! malá stébla našeho dětství větvím vrátí úkryty a znaveným vrbám odpovědi
chceš slyšet pořád (jenom) doufáš vrásky nám čekáním svázaly ruce obrostly garsonku našeho světa zkřížily panty ven pryč proč?
ach ano, vodováha ticha
musíš ji položit do cesty copak nevíš?! té, co se jí vyhýbám když po ní bloudíš beznohý
ano tam mezi nás mezi prostor ještě dál kde se jazyk nezapře do patra a tak snadno nesklouzne v NE
NEjde to…
musíš ještě neboj! dál…
a za tebou prach
|