|
V tichu blahem vadnou
těla promíjených vin
zvony v ústech volají
přetočený herbář plný kopretin
do rýh záhonů
zvolna stopy kladou
osetím zmařené
slzy radosti
a čekáme kdy vyklíčí další den
dusot kopyt v ulicích
je jen ozvěna milosrdných
tepů na tvé hrudi
slýchal jsem pochody
tanec
i takové to pospíchání v ranní mlze
ale už dlouho je klid
tak jen občas
opravdu jen občas
stojím uprostřed kolejnic
a v zavřených víčkách promítám
NEBE
a když cítím vibrování
vím, že stačí jen zůstat stát …
V tichu blahem vadnou
těla promíjených vin
a já prohlížím herbáře zvadlých černých kopretin
všechno kolem pospíchá
tváře trčí ze zdí
slova padají z rozvícených lamp v ulicích
a přitom
stačí jen zůstat stát
| 
