Dívám se na Ven

obrazy, vzpomínky maluji ti zpět

a do podzimu tam za oknem

nořím štětec jako do palet.

Z rudé jak krve

rty slibů kreslím

je říjen teprve

už sláma jsem jeslí.

Zas s prvním dnem mlhy

mě přitlučeš na rám

za ruce i nohy

mé plátno na trám.

Tam krajina se stíny

do očí se dívá

jak nebe do hlíny

to v nás se stmívá.

Zatmění stříbrného Měsíce

si navléknem na hořící prsty

ve svitu těl v posteli ležíce

jsi svlečená do šatů pro nevěsty.