Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Povídka
Autor: Ne-řád (Občasný) - publikováno 5.11.2011 (04:27:22)
Opilý člověk mluví upřímně. Řekl jsem si, že přestanu pít. A to říkám teď, prosím, naprosto upřímně. Ale dost, tenhle příběh se netýká mojí osoby.

      Byl pozdní večer, plný bar. Večerní bar byl hádky čas. V naplněné místnosti zapíjelo svou existenci nadměrné kvantum zajímavých a různorodých lidí, já se ale zaměřím na dva. Na dva přemýšlivé samotáře, kteří shodou neuchopitelných a abstraktních vlivů seděli vedle sebe na baru. Nejsem si jistý, zda tam seděli shodou neuchopitelných a abstraktních vlivů, nebo kvůli prapodivným zvesmírupocházejícím impulsům (pokud to není to samé), ale hádat se o tom nebudu.

      První z nich seděl vpravo. Tuším, že se jmenoval Lukáš. Byl zcela nahý. Tím myslím, že na sobě neměl žádné oblečení, nikoli, že by jeho přirození bylo vystaveno zrakům ostatních zvědavých očí. Přirození pečlivě zakrývala srst (dnešním slovníkem řečeno: chlupy).

      Druhý z nich, sedící od Lukáše nalevo, se jmenoval Vilém. Ten byl sice oblečený, ale pohled na jeho nahé tělo tvořil zajímavý obraz. Byl dokonale oholený, nikde ani chloupek, a na některých místech mu chyběla kůže, někdy i kusy masa, tudíž bylo možné zahlédnout i části kostí.

      Lukáš chtěl pokračovat v pití, jenže neměl další peníze. Všiml si ale, že Vilém pro sebe objednává bez ohledu na cenu cokoli. co ho napadne. Naklonil se k němu:

,,Čau, já jsem Hynek." (vlastně se jmenoval Hynek, ne Lukáš)

,,Já jsem Vilém."

,,Dáš paňáka? Zvu!"

,, Tak jo."

,,Jarmilo," zařval Hynek na barmanku ,,dvě skotský na mě." a podával jí nenápadně Vilémův lístek. Vilém si toho ale všiml.

,,Chceš mě podělat, nebo co?"

,,Kámo, já jsem sice člověk, ale nestydim se za to, že i člověk je zvíře. Tohle jsou zvířecí pudy."

,,V pohodě. Napiš to teda na mě."

,,Tobě to fakt nevadí?"

,,Ne. Jsem na kost oholená lidská ochota."

Jarmila jim přinesla panáky: ,,Hádejte se klidně dál, ale já to nenapíšu na nikoho. Je mi jedno jestli mě za to vyhoděj. Tuhle práci jsem vzala jenom z nudy. Jde mi hlavně o pohodovou a nevázanou zábavu a nenechám si ujít příležitost bejt jejím strůjcem."

      Byl pozdní večer, plný bar. Večerní bar byl hádky čas.

      Hynku! Viléme! Jarmilo!



Poznámky k tomuto příspěvku
Věza (Občasný) - 5.11.2011 > Povídka s názvem povídka? :-) Originální.
Máš dobrý sloh, ..fajn.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter