SLEPICE  A  KRÁVA

Slepice a kráva nejsou jen užitečná domácí zvířata, ale také dvě nejčastější nadávky, ke kterým se někteří stupidní nevychovanci uchylují, když nadávají na ženské. Naštěstí je takových primitivních hrubiánů velice málo a jedná se o případy spíše výjimečné, ale pokud to přece někdy zaslechnete, nebuďte z toho milé dámy deprimované. Když k tomu přistupujete filozoficky, není to zase tak hrozné označení.

Taková slepice například, je vlastně stvoření velice pozoruhodné. Dodnes nejslovutnější myslitelé nepřišli nato, jestli byla slepice dříve než vejce, nebo naopak. Takže jak vidíte, i ta hloupá slípka dává zabrat největším mozkům tvora stojícího na vrcholu evoluce. Lidský intelekt a schopnost myslet jsou samozřejmě to nejúžasnější, co příroda člověku dala, ale když se někdy dívám kolem sebe mám pocit, že ne každý tohoto daru naplno využívá.

Nikdo nepochybuje o tom, že třeba takový vědec bádající v oboru astronomie, který objevil ve vesmíru novou mlhovinu, je mnohem důležitější než nějaká obyčejná slepice, a je pro lidstvo bezpochyby nesrovnatelně větším přínosem. Když ale ráno dostanete chuť na míchaná vajíčka a já vám  místo nich k snídani předložím odborný článek o vývoji mlhovin, nevím jak vás to uspokojí. On má totiž každý tvor na světě svůj úkol a poslání, ale jen člověk se s tím tak nechutně vytahuje. Žádný vědec by například nedokázal snést vajíčko, ani kdyby se podělal, teda pardon, kdyby tlačil sebevíc.

Je pravda, že žádná slepice neobjevila novou mlhovinu, nezkomponovala symfonii, nenamalovala obraz, ale ani nevynalezla gilotinu, nesvrhla atomovou bombu a nepostavila koncentrák, ve kterém by hromadně vyvražďovala další jedince svého druhu. Dnešní velkochovy slepic se  s jistou nadsázkou ke koncentráku sice přirovnat dají, ale to je dílo živočicha mnohem ušlechtilejšího, na to by žádná slepice nepřišla.

A jak je to s tou krávou? Nedávno jsem četla v novinách zábavnou zprávičku o tom, že jakási kráva, tedy mám na mysli samici hovězího skotu, byla nalezena několik desítek kilometrů od kravína. Když se její majitel snažil zjistit, co ji k takovému nadstandardnímu sportovnímu výkonu přimělo s překvapením přišel nato, že se vydala za svým telátkem, které prodal jinému chovateli. V témže listu jsem se dočetla, že nějaký bezdomovec našel v popelnici  igelitovou tašku, ve které byl ještě živý novorozenec. Je možné, že matka dítěte jednala zkratkovitě pod vlivem laktační psychózy, ale možná také zcela vědomě a promyšleně se snažila zbavit dítěte, na jehož výživu neměla, anebo o které se starat prostě nechtěla. Na rozdíl od ní výše zmíněná kráva nepřemýšlela o tom, jak je iracionální vzdát se pohodlí teplého kravína a ujít desítky kilometrů jen aby našla své telátko, a vydala se proto do nejistoty cizího nepřátelského světa ve snaze zachránit své mládě. Takže v tomto konkrétním případě  srovnání rozumu nejvyššího živočišného druhu s instinkty a pudy, kterými se řídí hloupá zvířata, vyznívá  dost paradoxně. Kdyby ta zatoulaná kráva tušila, že bývá přirovnána k podobným představitelkám Homo sapiens, které dokážou odložit potomka do popelnice, nejspíš by to za urážku považovala ona sama.