LÁSKA PŘES SMS
Jelikož chodím se ženatým mužem, komunikujeme spolu často jen prostřednictvím SMS. Kdybych mu volala a zrovna vedle něho stála ta jeho, mohl by to sice vždycky nějak zakecat a zavolat mi zpět jakmile by to šlo, ale nějak se mi to příčí. Nechci mu dělat problémy, kdyby ta jeho furie na náš vztah přišla, ještě by ho třeba vyhodila z domu a on by se ke mně chtěl nastěhovat a já jsem už zvyklá na své pohodlí. Navíc mi není příjemná představa, že zatímco budu zamilovaně vrkat do telefonu, on bude couvat z jejího doslechu. Konec konců taková stručná láska přes SMS má své výhody a vztah vydrží dlouho romantický, protože jeden druhému se tak rychle neomrzí a člověk nemusí mít strach , že se opakuje, ani nemusí otráveně říkat:“Ale to už jsi mi říkal tisíckrát, miláčku.“
A také je to praktické, oba máme časově náročné zaměstnání, a tak na nějaké dlouhé vykecávání nemáme ani čas. Takže nám ke štěstí zcela stačí stručné zprávičky typu:
Miluji tě, myslím na tebe.
Já taky a jak je?
Vše OK, a u tebe?
Taky OK, kdy tě uvidím?
Tak třeba dnes v pět u mě.
OK pá.
A takhle nám to funguje už několik let.
Jednou večer jsem se dívala na nějaký romantický film o lásce a přitom popíjela víno. Většinou se na takové blbosti nedívám, ale byla jsem tak unavená z práce, že mi bylo celkem jedno, na co čučím. Když ale došlo na svatbu a zamilovaný pár odjel na svatební cestu někam na Bali, najednou mě to nějak dojalo. Asi jak jsem byla unavená. Nebo jsem toho moc vypila, nevím. Přestože jsem vždy tvrdila, že jsem emancipovaná nezávislá a samostatná ženská, která chlapa potřebuje jen pro trochu občasného sexu, najednou mě při pohledu na ty šťastné novomanžely napadlo, že vztah s ženáčem není to pravé, co potřebuji. Ne že bych toužila po nějakých romantických blábolech a držení za ručičku, ale pořád se o něj dělit s jeho ženou? On sice tvrdí, že spolu už dávno nespí, ale věřte chlapovi.
Najednou zapípal mobil.
To je snad telepatie, právě na něj myslím a on myslí na mě…možná mu křivdím a je v tom víc než sex.
Mohl bych se u tebe stavit? Není moc pozdě?
Napřed jsem se zaradovala, že ho budu moci obejmout a zulíbat, ale pak mě zarazilo, proč se ozývá tak pozdě večer? Možná se jeho manželka někde zdržela a on by si chtěl zašpásovat, aby využil okamžiku nenadálé svobody. Přestože jsem proti špásování nikdy nic neměla, v tu chvíli mi, nejspíš vlivem té přiblblé romantické telenovely v kombinaci s alkoholem a únavou, došlo v mozku k nějakému zkratu a já se začala chovat jako cvok.
Nepotřebuji jen sex, potřebuji taky trochu lásky, vyťukala jsem s jistými potížemi do mobilu a odeslala.
Téměř vzápětí tu byla odpověď: Ale já ti sex nenabízel…“
Co to má sakra znamenat? Zbabělec jeden! Naráží snad na to, že jsem při našem seznámení byla trochu aktivnější než on? Než že bych ho vyloženě sváděla, ale...
Ty zbabělý alibisto, odpověděla jsem, ale než jsem stiskla tlačítko ODESLAT stačila jsem si všimnout, že zpráva nepřišla z mobilu mého milovaného. Hrklo ve mně, nasadila jsem si brýle a podívala se na displej. Ta zpráva byla od kolegy z práce…Teď jsem si vzpomněla, že jsme se domluvili, že si večer přijde pro nějaké materiály. Ten se musel divit, co mu to píšu o sexu a lásce. Panebože, to jsem husa.
Sorry to nebylo pro tebe, informovala jsem kolegu a místo abych se radovala, že ta trapná SMS o potřebě lásky nedorazila k mému milému, vyhledala jsem ji znovu v seznamu odeslaných zpráv a opět zmáčkla příslušné tlačítko. Tentokrát správně. Kdybych tolik nepila určitě bych si uvědomila, že je lepší být za blbce před kolegou, na kterém mi nezáleží, než před svým milovaným idolem. Vždycky jsem mu přece tvrdila, že mi ty naše občasné schůzky plné sexu docela stačí, a teď se budu hloupě doprošovat takového vrtkavého a nestálého citu, jako je láska. Hodila jsem do sebe další skleničku, abych spláchla frustraci z toho, že jsem sama sebe tak zklamala.
Mobil opět pípl. Nedočkavě jsem po něm hrábla, ale zase to byl ten otrava z práce.
Já ti sex nikdy nenabízel jen proto, že jsem si netroufl, ale kdybys chtěla…
Chudák, zastyděla jsem se. Vždyť on je to v podstatě takovej dobrák…Ale nemůže mi blokovat mobil teď, když čekám zprávu od toho svého.
Zapomeň na to, jen jsem si popletla tlačítka, ty materiály ti přinesu zítra, teď už je pozdě, vyťukala jsem v rychlosti a odeslala.Určitě tam byly nějaké překlepy, když píšu takhle rychle tak si pletu písmena, ale což, víc za blbce už před ním být nemůžu. Nalila jsem si skleničku abych spláchla nepříjemný pocit z toho, jak jsem se blamovala.
Mobil zase pípl a na displeji bylo konečně to správné jméno, které jsem čekala.
Nevím co to má znamenat, ale teď to nemůžeme probírat, zavolám ti zítra, pá, líbám tě.
Na okamžik jsem se rozněžnila nad tím, že mě líbá, ale vzápětí mě popadla zuřivost. Co asi dělá, že nemůže ani pořádně odpovědět? Proč odpovídá tak věcně a chladně na mé zoufalé volání po lásce? Asi je ta jeho čůza doma a on se bojí, aby se něčeho nedomákla. Anebo se na ni zrovna chystal skočit a objet ji, a mně bude tvrdit, že spolu nic nemají, že mají dokonce oddělené ložnice. Pche, na to mu neskočím. Byla jsem vzteky bez sebe. Budeme si muset nalít čistého vína hošánku, pomyslela jsem si, zatímco jsem si nalévala další skleničku. Tentokrát na kuráž, abych dokázala napsat něco, co tomu mizerovi ukáže, že nejsem žádná onuce. Něco hlubokomyslného aby viděl co ve mně ztrácí...
Nejsi jedinej chlap na světě, táhni k čertu !
Poté, co jsem odeslala to šílené sdělení, jsem do sebe hodila poslední skleničku a upadla do komatu.
Když jsem se druhý ráno probrala a vzpomněla si na své včerejší řádění, polilo mě horko. Co mě to popadlo? Už nikdy nebudu pít! Teda určitě ne tak moc, jako včera. Ale jak mu to vysvětlím? Kdyby mi něco takového napsal on, tak bych ho měla za ubožáka. Alespoň omluvit bych se měla.
Sorry, byla jsem opilá, napsala jsem s jistým sebezapřením.
Tak proč piješ? Netušil jsem, že chodím s alkoholičkou...odpověděl vzápětí
Byla jsem nešťastná, že nejsi se mnou, takže jsem se opila kvůli tobě. Vlastně za to všechno můžeš ty.
Nebylo to právě prohlášení v mém stylu, asi nějaká rezidua alkoholu z včerejška. Žádná odpověď ale nepřicházela, nejspíš i jeho má slova zaskočila. Oblékla jsem se a běžela do práce, materiály pro kolegu jsem samozřejmě zapomněla. Do oběda mobil nepípl a mně hrdost bránila v tom, abych se doprošovala, i když jsem si uvědomovala, že bych mu tu stupidní SMS měla vysvětlit jinak než tím, že jsem byla jako dělo.To že jsem byla unavená by asi jako omluvu nebral, a že mě dojala ta zamilovaná televizní slátanina by radši ani neříkala. Přiznání, že se dívám na romantické telenovely by v jeho očích bylo horší než představa, že chodí s alkoholičkou.
Ve čtyři odpoledne jsem to už nevydržela a napsala mu.
Mohl bys alespoň odepsat, že to chápeš.
Těžko můžu chápat, že mě pro nic za nic posíláš k čertu, uráčil se konečně odpovědět. Já bych ti něco takového nikdy nenapsal.
Ty jsi prostě pan dokonalej, ale já ne, a na rozdíl od tebe mám občas emoce tak silné, že podlomí mé sebeovládání.
Zase si dával s odpovědí trochu načas. Napadlo mě, že bych měla ještě něco dodat.
Ale jestli ti vadí, že nejsem tak dokonalá jako ty, můžeme to skončit a ty budeš ještě dokonalejší, protože už nebudeš muset lhát své manželce.
Tvé myšlenkové přemety jsou neuvěřitelné, odepsal.
Možná, ale poslat někoho k čertu není takový hřích, jako podvádět manželku. A použít nějaké to silnější slovíčko není tak hnusný, jako být nevěrný.
Bylo mi jasné, že teď jsem to pohnojila úplně. Za pár dní od něho přesto přišla stručná SMS.
Válka nebo mír?
Já válku nikdy nechtěla, vždycky jsem si myslela, že mír a láska jsou lepší než boj, ale to je právě ten problém, ty ode mě nechceš lásku, ale jenom sex. Při odesílání právě napsaného jsem si uvědomila, že SMS jsou určené pro krátká sdělení, zatímco já mu píšu hotové romány. Navíc ani obsahově to nebylo nejspíš to, co asi očekával a na co byl ode mne zvyklý. Ale byla jsem v tu chvíli trošku naměkko, protože jsem právě zapíjela tu naši ztracenou lásku.
Odpověděl vzápětí: Nechceš si o tom promluvit?
OK.
Tak v kolik?
V pět u mě.
OK
Pa. |