V kraji žuly

a kravácejících den

do šedivé oblohy

šedivěla oka pasek

sněhem zalepená

někde v smrčinách

utrhla se ze řetězu tma

a běžela přes závěje

ticho že slyšel byl

křísnout rampouch o kámen

Drážní domek

jemuž lidi odešli

a lesy zůstaly blíž

splynul s mraky

pak koleje zžíhala světla

v šeru nasupené

tuny kovu

v kuželech vířil ledový prach

Jediný vagon

vytopený, prázdný

na sklech vlčí mlha

klika šla ztuha

Sám seděl tam

a hleděl ke dveřím

na stolku knihu

na níž jsme se snad umluvili

v nepamětné době -

ten na žádném nádraží

nenasedal

Kývli jsme na sebe

věděl jsem že konečně

má smysl se ptát

Dal sis na čas, brachu

skoro jsem myslel

že vzpomínka na hnízdo

z něhož jsme vypadli

je jen další z iluzí

jež povinno párat

skoro jsem pohřbil svůj stín

vrhaný do zámezí

-

Přes kolikery opony mlhy

jsem přišel za tebou

darmo mluvit

a i tam

tolik divokých řek

a mostů málo

z domu vyšel jsem dávno

Srkali jsme čas s rumem

mlčeli jsme

mluvili jsme

o větru

    jak buší v něm srdce

o podzimních hladinách

    jak zebe z nich

o obrazcích

jimiž houby předávají zprávy

od kdysi zmizelých

Za okny pruhy světla

olizovaly houštiny

natahovaly se po kmenech

nic jiného

než v kopcích bílá noc

nebylo

jen lesní přejezdy

a u nich

zbytečné kosé kříže

K jednomu vedly stopy

na druhé straně

mizely v úvalu

a zavávaly

možná že třetímu

ujel náš vlak

řekl a usmál se

Venku zastávky

černě liduprázdně

se postily

zajíknuté nádraží v Lomech

ta postava na peronu

- byl to výpravčí?

Škoda že vagony

dnes už jezdí bez kamen

místo plamenů

pozorovali jsme

průhledné jazyky mrazu

a kola kulhala

po kolejových spárách

Lítostí nic nespravíš

ale třeba na jejím konci

vyluštíš ogam chorošů

a přečteš listy na vodě

-

vím řekl jsem

nynějšek je zbytek

po včerejší hostině

jedno velké naleziště

sémiotických zkamenělin

opuštěná a potrhaná

pavučina smyslu

- Ratmírov - podívej

mávaly skutečně

z čekárny děti?

fouastý muž u značky

nemohl být taťka

přitom ta podoba

co ale vidíš

v reflektoru mašiny

...

Do Hradce dojel jsem sám

živé i mrtvé mnohokrát

jsem pozdravoval

kahany zapálil

stromy sázím jako jindy

na podzim z větví

loupím semena lip

a čekám a rýhy v bahně

luštím dál