|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
lidská smrt mě naučila žít
lidský dech pohltit
lidská krása zkácet se
a spotůčků naděje hltám teď doušky
a listy padají
a nedají se zastavit
na tvré kamení
měké polštáře
se uchýlili
a jen zvon je slyšet v dáli
jen postava která se mine
a nedá o sobě nic říct
zbohem bych chtěla zařvat zbohem
a nedusit v sobě jediný to'n ani notu
zatlačenou do papíru
ani tu
klávesa básně dozněla
a uš není slyšet !
poslední báseň - smrt kamaráda co se chtěl ženit ale měl nehodu a zabyl se -byl oněkolik let mladší ! přestala jsem pak psát ! dva roky mrtvý |
|
|