Zrovinka jsem se dočetl, že nás čeká teplotní skok. Teplota prý poklesne o osum stupňů během několik hodin. Ta zpráva zní dost výhružně. Vrčí na mě jako pes, ze kterýho vytloukli seběvědomí. Ale možná, že to tak vážný ve skutečnosti není.

    Chci jen říct, že osum stupňů nic není. Vemte si ale 36 stupňů! Tak to už je pořádnej průser. Jasně. Prvních pár hodin to snášíte dobře, ale s přibývajícím časem to ve vás začne vykousávat větší díru, než jaká je ve sloním zadku.

    Já vím, že se to nestalo během pár hodin. Pokles o 36 stupňů nějakej čas zabere. U mě to byl asi měsíc, pokud si dobře pamatuju. Pauzy mezi hovory se prodlužují tak dlouho, až se z nich stane Ticho. A podobný je to v posteli. Už si ani nepamatujete, kdy jste to spolu dělali naposledy. Jenom tak vedle sebe ležíte a mlčíte. Občas se vedle vás šustne peřina a vy doufáte, že se stal zázrak. Jenže ne. Ona se jenom otočila na bok. A vy přemejšlíte a přemejšlíte, jestli to bylo minulou sobotu, nebo tu předminulou?

    Tomu já říkám teplotní šok, 36 stupňů. Vlezl jsem v noci pod deku a ve zlomku nanovteřiny jsem poznal, že je to špatný. 36 stupňů jejího tepla bylo fuč. Druhej den jsem si ze srdce ořezal omrzliny a třetí den ho uložil do lihu. Osum stupňů pořád nic neznamená.