post – NA(R)CISTA
. . . . . . . . . . . . . . .
. . . . .
. . .
. . .
. . . . . . . . . . . . ..
. . . .
rozkousané štětky potulných malířů
občas rozřežou kostky cukru,
v prach je obrátí
olizují zasněžené nosní nory
a promítají letky káňat nad Berlínem
setřesou z ozvěn nános řas plahočící soudnost oken
ALE
nedotknou se …
parapetů
to potom padají listy metají malomocné turbany
z oprýskaných kmenů smůlu ždímáme prsty
A
sochám chybí ruce
plesy plné hrdinů si pobrukují trojmístné číslice
*
*
*
proto jsem HAD
bez údů prahnu po kráse
táhnu se v obrazech pochcípaných krajinkářů
trčím z bisexuaility francouzkých pěvců
dráždím pahorky pištících Viktorek
Německých kurtizán a komtes z románů o frigidních babičkách
syčím
polykám bílé myšky
tu poházenou střízlivost po ložnici
škrtím se
a předstírám, že umím imitovat loutny
na pranýřových jarmarcích parazitních těl
…. je mi zima
když topím hlavu ve vadnoucích listech gladiol. Možná jen přehrávám frašky z večerníčků,
v dětství stigmatem požíral jsem Muchomůrku a nakupoval petardy u Rákosníčků ?!
a miloval tu Malou Čarodějku … jedovatou kapičku prosklených barikád
mám kapesní zrcádko
a dělám s ním prasátka
pro štěstí |