|
Vzepjal se blesk jak kůň a od země se v nebi trhal samet To se mi vzbouřila duše
Dlouho jsem nebrečel a ze slz jimž jsem nedal slovo stala se pára tlak ten tlak jak v papiňáku přinutil Okamžik odložit víčka
Tak spatřil duši A z páry se stala mlha
Hněv, vlastně špatně seřízlý krajíc a lítost.. nejprv ji pohladil ..a přivoněl si k vlasům ..duše se vzepřela ..upřela mu oči Jenže.. Bylo jim pozdě a marnost nad marnost je stále marná „Jsi má,“ řekl Okamžik a vklouzl v ni jak do kalichu včela kapal jed má duše byla otrávena bezpláčem
Syčelo na hvězdy padal déšť
Okamžik zesnul zůstal jsem sám s trhlinou v čase a nebylo mi cesty Byly jen topoly Ty stráží kraje cest Však žádný prach kam bych mohl vtisknout stopu A nebylo co zvolat aby nepřeřval mě vítr
Tak bylo větrno přes můj stín padaly přezrálé moruše a sem tam had a sem tam hůl a hůl a had a had a hůl a stůl a vůl a kůl a půl a všechno v barvě šedi
jen psi se bojí tmy člověk má strach z mlhy
|
|
|