|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
I.
v mezilesí kde jsou rozprostřené hadí kůže,
všude, kam dohlédneme, tvoří kůru stromů,
jako by protkávaly listy
v každé žilnatině rozpustily jedové žlázy
podáváme si ruce
jako bychom chtěli spojit aspoň to, co dokážeme nahmatat
od hlavy po břicho jsem srostlá s korunou stromu – její hadi mají velké oči
zelenou kůži
a někdy promluví
a od břicha k nohám srůstám se zemí, v ní se točí hadi
zavírají mi oči a pak slyším barvy
cítím tvoje oči které zežloutly a propalují mi kůži
uprostřed těla cítím; udělat krok,
myslíš?
cítíš?
jen jeden stačí, aby se les proměnil, svlékl se ze všech kůží
a oči a jazyky se skryly
II.
ale ty říkáš nehýbej se
stačí krok vzůru nebo dolů pod zem, na tom nezáleží,
jen se nepouštěj
hadí těla začínají u kořenů
a končí tam kam nedohlédneš
ale ty jsi všechno
z konečků prstů ti stékají blesky
uvnitř žhneš
uvnitř ti koluje žilnatina
a mraky
a všechny barvy které vykašlává obloha
mlčím, přesto slyšíš
neunesu je
|
|
|
